Zpět na web

Informační servis nejen pro personalisty.

Témata:

Typ příspěvku:

Otázky a odpovědi z praxe
Pracovní úrazy

Kdy jsou infarkt nebo mrtvice pracovním úrazem?

08.11.17

K tomu, aby infarkt myokardu byl uznán jako pracovní úraz, musí být splněny tyto podmínky:

  • náhlé vypětí sil, velká námaha a nezvyklé úsilí, kdy pracovní úkon přesahuje hranici obvyklé, každodenně vykonávané práce,
  • obvykle těžká práce, konaná však za nepříznivých okolností,
  • práce, při níž organismus zaměstnance není uzpůsoben nebo na kterou zaměstnanec svými fyzickými schopnostmi nestačí.

Bezprostřední příčinou vyvolávající infarkt myokardu je:

  • psychické trauma (jednorázové přetížení při plnění zvlášť obtížných úkolů),
  • nebo fyzické trauma (neobvyklé, běžnému zatížení neodpovídající jednorázové fyzické vypětí.).

K takovému mimořádnému psychickému vypětí musí ovšem dojít při plnění pracovních úkolů či v přímé souvislosti s ním. Nemůže být proto pracovním úrazem např. náhlá cévní příhoda, která byla vyvolána tím, že nadřízený zaměstnanec nepříznivě hodnotil zaměstnance a odvolal jej z funkce, neboť k poruše zdraví tu nedošlo v důsledku duševního vypětí vyvolaného nadměrným pracovním zatížením.

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 1792/2004

...

Okresní soud

Aby bylo možno cévní mozkovou příhodu, kterou žalobce téhož dne utrpěl (podle znalce „negativní vliv emocí a časová souvislost s jednáním na vedení družstva jsou jediným vysvětlením spouštěcího mechanismu jeho mozkové příhody dne 15.4.1999“), považovat za pracovní úraz, muselo by podle názoru soudu prvního stupně dojít k mimořádnému psychickému nebo fyzickému vypětí při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním; „nemůže být proto pracovním úrazem náhlá cévní mozková příhoda, která byla vyvolána tím, že nadřízený nepříznivě hodnotí pracovníka, že po něm vyžaduje jisté vysvětlení, nebo že mu sdělil, že ztratil jeho důvěru, tak jak tomu bylo v případě žalobce“.

...

Odvolání žalobce Krajský soud

Odvolací soud vycházel z názoru, že pracovním úrazem ve smyslu ustanovení § 190 odst. 1 zák. práce se rozumí poškození zdraví, které bylo zaměstnanci způsobeno při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů. V případě infarktu myokardu či jiné cévní příhody přitom platí, že, i když tu zdánlivě chybí zevní faktor úrazového děje, může jít o úrazový děj, jde-li o náhlé poškození zdraví, které nastalo při náhlém vypětí sil, velké námaze, nezvyklém úsilí, tedy důsledku psychického traumatu (jednorázového přetížení při plnění zvlášť obtížných úkolů) nebo fyzického traumatu (neobvyklého jednorázového pracovního vypětí, které neodpovídá běžnému pracovního zařazení). Protože v daném případě „nebylo zjištěno, že by při jednání dne 15.4.1999 byl žalobce jednorázově přetížen při plnění zvlášť obtížných úkolů, tedy že by utrpěl psychické trauma (subjektivní pocity nejsou rozhodující), a rovněž tak nepřichází v úvahu fyzické trauma“, není podle názoru odvolacího soudu „splněna základní podmínka, aby cévní mozková příhoda, kterou utrpěl žalobce dne 15.4.1999, mohla být považována za pracovní úraz“. Nad uvedený rámec – „i kdyby však u žalobce došlo na jednání dne 15.4.1999 k mimořádnému psychickému vypětí“ – odvolací soud zdůraznil, že k poškození zdraví žalobce nedošlo při plnění pracovních úkolů ani v přímé souvislosti s ním, neboť „v žádném případě nešlo o schůzku, která by se týkala pracovních úkolů“ (žalobce zde měl vysvětlovat „nikoli plnění svých pracovních úkolů, ale mimopracovní aktivity“).

...

Dovolání žalobce - Nejvyšší soud České republiky

Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno (správnost skutkových zjištění v tomto směru dovolatel nenapadá), že žalobce, který pracoval u žalovaného jako „vedoucí divize ostrahy“, byl dne 15.4.1999 v dopoledních hodinách pozván k předsedovi žalovaného, aby podal vysvětlení „ve vztahu k VD Služba Č.“; jednání probíhalo klidně, žalobce při něm nemluvil, na závěr byl vyzván, aby se ze své kanceláře přestěhoval do kanceláře dispečerů. Po skončení schůzky začal s krátkým časovým odstupem pociťovat nevolnost a následujícího dne po vyšetření byl hospitalizován pro cévní mozkovou příhodu.

Za tohoto skutkového stavu bylo pro posouzení věci kromě jiného rozhodující, zda skutkový děj bezprostředně předcházející poškození zdraví, kterým byl žalobce postižen, má charakter pracovního úrazu anebo zda tento úrazový děj chybí a jedná se o manifestaci onemocnění, kterým postižený již dříve trpěl.

Odvolací soud – jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku – vycházeje ze závěru bývalého Nejvyššího soudu sp. zn. Cpj 264/62 (uveřejněného rovněž ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1976, pod č. 11, str. 95) dovodil, že v řízení „nebylo zjištěno, že by při jednání dne 15.4.1999 byl žalobce jednorázově přetížen při plnění zvlášť obtížných úkolů, tedy že by utrpěl psychické trauma“, neboť – jak rovněž dále uvedl – „subjektivní pocity nejsou rozhodující“. Právní názor, na němž odvolací soud založil své rozhodnutí, byl v právní praxi jako správný přijímán; rovněž dovolací soud kupř. v rozsudku ze dne 18.3.1997 sp. zn. 3 Cdon 951/96 v tomto směru dovodil, že pouhý subjektivní emocionální prožitek nemůže být úrazovým dějem, a že samotná skutečnost, že k poškození zdraví zaměstnance došlo při činnosti, v níž by bylo možné spatřovat plnění pracovních úkolů, neumožňuje závěr, že k poškození zdraví došlo pracovním úrazem. Uvedený závěr odvolacího soudu však není dovoláním napaden.

Dovolání žalobce se odmítá.

Protože dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Sdílet článek